Huy se ostříhal...shocker. Už nevypadá jak uke z asijského gav, teď vypadá jak j-pop star...nebo já začínám být už hodně nadržená. Přemýšlím, kdy ho to přestane bavit, kdy pochopí, že s ním už nikdy nic mít nebudu, že přítelkyni bych přežila, ale jazyková bariéra mi vadí víc.
Návrat ztraceného 'bratra'. Bao se nám na chvilku vrátí...trošku se bojím jestli se staví, protože to že přijede nám vyslepičil jeho skoro bratr a já se nemůžu zbavit dojmu, že mě nechce vidět, Niky klidně, ale já jsem mu vlastně docela jedno..tak či tak dostane aspoň dárek k narozeninám.
Loser číslo jedna se mě snažil přesvědčit, že Rei mě objímá protože si chce šáhnout a já bych ho nejradši kopla, protože vím, že to tak není, ale můj mozek opět jede na plné obrátky. Racionálně vím, jaký průser by to byl, snad horší jak s Kolouchem, ale come on, je to Rei.
Přemýšlím nad vánocema, dárkama, prací a dalším milionem věcí...nedivím se, že mi padají vlasy. A borec z bubble tea stále nikde. Fuck
středa 28. listopadu 2012
pátek 9. listopadu 2012
tic toc
Děje se všechno a nic. Nevím co je horší...po hektických měsících je klid a já jsem z toho nervózní. Škoda, že nejsem ten typ, co z nervů nežere...já můžu žrát furt. Dva měsíce utekli jako voda a dneska začal akicon...a samozřejmě to dopadlo všechno úplně jinak, než jsem si myslela. Ani ta pomsta mi nebyla dopřána. Vysmívám se Danovi a Shinokimu, ale jsem stejný zoufalec jako oni. Všichni se ke mě chodí vybrečet a pro radu a kam mám jít já? Páteční večer a já přemýšlím o sebevraždě...ne kecám, na to jsem srab, ale umřít by bylo fajn.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)