Včera jsem měla nejhorší záchvat za tenhle rok a ty čtyři hodiny spánku mi k duševnímu klidu nepomohli...komu se ale svěřit? Nějak začínám chápat, že je nereálné chtít, abych se mohla ve vztahu s čímkoliv svěřit, protože to nikoho nezajímá...každej jede jen ve svém písečku a kdo má náhodou blbé nápady dělat něco pro ostatní, tak na to dojede.
Chybí mi bubble tea...poslední odklad dospělosti, teď už jsem v tom sama.
Jenom já jsem schopna jít od emocionálního blázna ke kostce ledu a mít pocit, že TEĎ to vyjde...fuck
Nemáte někdo nějaký návod, jak to dělat správně ten život? U mě totiž nic nefunguje...vypnout a zapnout?
Pouštím si video těch pěti bláznů a koukám na ně sama...právě tak, jak jsem byla před lety, když jsem začala bydlet v Brně...
