předchozí článek nebyla challenge...zjišťuji, že si vždycky vymyslím něco, co bych chtěla a když to dostanu, tak si uvědomím, jak moc jsem to nedomyslela. Niky se mě ptala, kde beru sílu to zkoušet znovu a znovu, ale vysvětli to někomu, kdo nikdy nemusel. Protože další možnost je sedět doma a s nikým nepromluvit ani virtuální slovíčko. Protože když se nesnažím já, tak nikdo kolem mě se neozve. Vždycky to musím být já.
A teď mám ještě pocit, že to tu musím cenzurovat, protože Gacktví, kdo to bude číst.
Je řešením utíct nebo se mám smířit s tím, že můj život už nikdy nebude takovej, jak jsem byla zvyklá?
Žádné komentáře:
Okomentovat